Loupak.cz - Vtipy

Lidstvo odjakživa zajímají dvě zásadní otázky:
1. Kdo vymyslel práci?
2. Jak to, že ho ostatní nezabili?

Přijde sekretářka za šéfem a říká: „Mám pro vás dvě zprávy, špatnou a dobrou. Kterou chcete slyšet první?”
„Začněte tou dobrou...”
„Nejste neplodný...”

„S největší určitostí mě čeká černá budoucnost,” stěžuje si kolegovi v práci deprimovaný pan Vaněk.
„Nezoufej předem. Jak to můžeš vědět?”
„Manželka je do větru a přistěhoval se k nám nový soused z Afriky.”

Horník uvízne ve výtahu a zvoní mu telefon: „Ahoj, kde teď jseš?”
„Ve výtahové šachtě.”
„Cože, ty zase fáráš?”

Co musí člověk v dnešní společnosti dělat, aby se uplatnil?
Brát úplatky.

„Bojím se nezaměstnanosti.”
„Proč - vždyť stejně nic neděláš.”
„No jo, ale platit by přestali.”

Pan Kalianko: „Šéfe, mohl bych zítra dostat volno? Chtěl bych jít na pohřeb tchyni.”
Šéf zasněně odpoví: „Jó, to bych já chtěl taky!”

„Žádnou dovolenou ještě naplánovanou nemám,” zlobí se na manželku architekt, „já už si od těch plánů snad neodpočinu ani doma!”

Křehký a zakřiknutý pan Vodička se usadí u holiče a nastoupí na něj učedník. Pečlivě Vodičku namydlí, máchne břitvou a řízne ho do tváře. Uvidí to mistr, přiběhne ke křeslu, chce dát učňovi facku, ale ten se uhne a facku dostane Vodička. Grobiánský mistr, takový podmračený hromotluk, se ani neomluví a vrátí se do své kóje.
Učeň pokračuje, máchne břitvou podruhé a uřízne Vodičkovi kus ucha.
„Ale tohle už přestává všechno!” pobouřeně se ozve Vodička.
Učeň postrčí ušní lalůček po podlaze a kývne: „Moc tady neřvěte, seberte si ze země ten bordel a koukejte plavat, nebo vás náš mistr zabije!”

Na pánské toaletě stojí tři u pisoáru. První dokončí své dílo a jde si umýt ruce. Na osušení použije papírové utěrky. Spotřebuje jich asi deset, dokud neutře poslední kapičku vody. Otočí se k ostatním a říká: „My z Phillipsu jsme vedeni k tomu, abychom všechno dělali extrémně dokonale.”
Druhý již také skončil a také si umyje ruce. Utře si je však pouze do jedné papírové utěrky, přičemž využije každý milimetr čtvereční volné plochy. Otočí se a povídá: „My ze Siemensu jsme vedeni k tomu, abychom všechno dělali nejen extrémně dokonale, ale i extrémně efektivně.”
Třetí skončí svou práci a odchází. Cestou ke dveřím přes rameno prohodí: „My ze Třineckých železáren si nechčijeme na ruce!”